Hnědý škapulíř

Jedním z nejpozoruhodnějších účinků svátostin je moc zahánět zlé duchy, jejichž tajemné zhoubné působení někdy zasahuje fyzickou činnost člověka. V boji proti těmto okultním silám se Církev uchyluje k exorcismu a svátostem (The Catholic Encyclopedia., 1913, VXIII, s. 293).

Již první rok po mariánském zjevení se ukázalo, jak účinný je škapulíř. Šlechtic Walter z Hyntonu, smrtelně zraněný v souboji, byl první laik, který byl přijat do karmelitánského bratrství. Tento člověk, žijící spíše jako zločinec a pohrdající svátostmi, když přijal škapulíř, vyzpovídal se a zemřel smířen s Bohem. To, co Královna Karmelu slíbila, opravdu platí: "Služebník Mariin nebude nikdy zatracen."

Na pravdivém příběhu ctihodného Františka Yepese pochopíte, proč ďábel bojuje proti těm, kdo propagují hnědý škapulíř. Františkovi jednoho dne škapulíř upadl. Když si ho opět oblékal, ďábel zavyl: „Sundej ten šat, který nám dokáže vyrvat tolik duší! Všichni, kdo si jej oblékají, zbožně umírají a uniknou nám!“ František na místě přiměl ďábla, aby připustil, že jsou tři věci, jichž se démoni bojí nejvíc: Nejsvětější jména Pána Ježíše a Panny Marie a svatý karmelský škapulíř.

V roce 1830 byl na ostatcích papeže Řehoře X., zesnulého roku 1276, nalezen po 600 letech neporušený škapulíř.

Sv. Alfons i sv. Don Bosco měli velmi zvláštní úctu k Panně Marii Karmelské a zaživa nosil hnědý škapulíř. Když zemřeli, byli pohřbeni v kněžských rouchách. Mnoho let po jejich smrti byly jejich hroby otevřeny; tělo a kněžská roucha, ve kterých byli pohřbeni se obrátilo v prach. Ale jejich škapulíře byly nalezeny dokonale neporušené! Škapulíř sv. Alfonse je stále zázračně neporušen a výstaven v jeho klášteře v Římě.

Starý muž byl převezen do nemocnice sv. Šimona Stocka v New York City v bezvědomí a umírání. Sestra, která na pacientovi viděla hnědý škapulíř, zavolala kněze. Během modliteb kněze umírající promluvil: „Otče, nejsem katolík“ „Tak proč máš na sobě hnědý škapulíř?“ zeptal se kněz. „Slíbil jsem svým přátelům, že jej budu nosit,“ vysvětlil pacient, „a říkat jeden Zdrávas Maria denně.“ „Umíráte,“ řekl kněz. „Přejete si, stát se katolíkem?“ „Celý život jsem se jím chtěl stát,“ odpověděl muž a zalapal po dechu. Byl pokřtěn, přijal poslední pomazání a zemřel v míru. Panna Maria vzala další duši pod svůj plášť, skrze svůj škapulíř!

Sv. Alfons z Liguori: „Tak jako jsou lidé hrdi na to, když druzí nosí jejich znak nebo livrej (uniformu), tak Nejsvětější Matka vidí ráda své sluhy oděné škapulířem.“

Sv. Alfons z Liguori: Moderní heretici se nošení škapulíře vysmívají. Znevažují ho jako zcela bezvýznamný nesmysl.

Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu: (o velikých svatých, které Panna Maria povolá v posledních časech) „Tyto veliké duše, plné milosti a horlivosti, budou vyvoleny, aby se postavily na odpor Božím nepřátelům, kteří budou křičet ze všech stran. Budou oddány zvláště zbožně svaté Panně, osvěcovány jejím světlem, kojeny jejím mlékem, vedeny jejím duchem, podpírány její paží a střeženy její ochranou, a to takovým způsobem, že jednou rukou budou bojovat a druhou stavět. Jednou rukou budou přemáhat, porážet a drtit bludaře s jejich bludy, rozkolníky s jejich rozkoly, modláře s jejich modlami a hříšníky s jejich bezbožností. Druhou rukou pak budou stavět chrám pravého Šalamouna a mystické Boží město, to je svatou Pannu.“

Svatá Bernardeta Soubirous byla nositelkou škapulíře a když se jí Panna Maria v Lurdech naposledy zjevila, bylo právě 16. července 1858, tedy památka Panny Marie z hory Karmel.

Sestra Lucie z Fatimy dosvědčuje v rozhovoru s P. Howardem Raffertem, že 13. října 1917 držela Panna Maria v ruce karmelský škapulíř: „Chtěla tím dát na srozuměnou, že si přeje, aby všichni nosili škapulíř."

Papež Lev XIII.: „Vznešený původ karmelitánského škapulíře, jeho neobyčejné rozšíření mezi křesťanskými národy po mnoho staletí, duchovní účinky, jež přináší, a pozoruhodné zázraky, jež byly učiněny v jeho síle, činí škapulíř Karmelu hodným mimořádné chvály.“

Papež Benedikt XV. seminaristům v Římě : „Nechť máte všichni společný jazyk a společné brnění: jazykem jsou věty evangelia; společným brněním je hnědý škapulíř Panny Marie Karmelské, který byste měli nosit a který má jedinečnou výsadu a ochranu po smrti.“

Papež Pius XI.: „Pro velkorysou dobrotu nebeské Matky vůči jejím dětem jistě postačí jen napomenout ty, kdo náležejí ke škapulířovému bratrstvu, aby vytrvali ve zbožných cvičeních předepsaných pro získání odpustků, na něž mají právo.“

Papež Pius XI.. „Nepropadne věčné smrti ten, koho podpírá Nejsvětější Panna, zejména v poslední hodině života. Tento názor učitelů Církve, ve shodě s přesvědčením křesťanského lidu a potvrzen zkušenostmi staletí, se zakládá na spoluúčasti Bolestné Matky v díle spásy Ježíše Krista.“

Papež Pius XII.: „Je to znamení naprostého oddání se Neposkvrněnému Srdci Mariinu, doporučeníhodné zejména v našich nebezpečných časech.“

Papež Pius XII.: „Všichni karmelitáni, ať žijí v klášterech prvního či druhého řádu nebo jsou členy třetího řádu či bratrstev, náležejí do téže rodiny naší Nejblahoslavenější Matky a jsou s ní spojeni zvláštním poutem lásky. Kéž oni všichni v tomto daru od samotné Panny Marie [tj. škapulíři] spatřují zrcadlo pokory a čistoty, kéž samu prostotu tohoto roucha chápou jako výstižné poučení o skromnosti a jednoduchosti, a především kéž v tomtéž rouchu, jež dnem i nocí nosí, vidí výmluvný symbol svých modliteb za Boží pomoc.“

Papež Jan XXIII. mluvil o „Matce Boží, kterou uctíváme v tomto kostele Panny Marie Karmelské. Úcta k ní se stává nezbytností; k Panně Marii Karmelské nás přivádí něžná, a přece neodolatelná náklonnost.“

Papež Pavel VI. říká o projevech úcty k Panně Marii, a zejména o škapulíři: „Věřící ať mají ve velké úctě praktiky a pobožnosti k Nejblahoslavenější Panně schválené učitelským úřadem Církve. Jsme přesvědčeni, že k těmto doporučovaným praktikám patří růženec a karmelský škapulíř. Škapulíř představuje zbožnou praxi, jež se svou velikou prostotou hodí pro každého.“

U příležitosti 750. výročí předání škapulíře přijal Jan Pavel II. zástupce karmelitánské rodiny a mezi jiným řekl: „Obzvláště srdečně zdravím rodinu karmelitánů, která připutovala ve velkém počtu z rozličných zemí při příležitosti 750. výročí předání škapulíře. Moji drazí! Tato příležitost se týká nejen ctitelů Matky Boži z hory Karmel, nýbrž celé Církve, protože bohaté mariánské dědictví karmelitánů se v průběhu staletí a díky šířící se úctě ke škapulíři stalo pokladem celého Božího lidu. Čerpejte ustavičně z tohoto zázračného duchovního dědictví a buďte den co den věrohodnými svědky evangelia. (…) Škapulíř připomíná na jedné straně ustavičnou ochranu Panny Marie v tomto životě i v přechodu na věčnost. Na druhé straně probouzí vědomí, že úcta k Panně Marii musí být jakýmsi druhem „uniformy“, tedy křesťanského životního stylu naplněného modlitbou a vnitřním životem. Odpovídejte ustavičně na Boží milost, která vám uděluje sílu na cestě ke svatosti.“

Když byl papež Jan Pavel II. postřelen a operován v roce 1981, řekl lékařům, aby neodstraňovaly hnědý škapulíř, který měl na sobě. Hnědý škapulíř je jedna ze dvou "nejvíce doporučených" pobožností církve ... (Inside the Vatican, 10. července 2001)